Off-site AIC aneb Co se stane, když zavřete 15 vědců do jedné chalupy
- Karolína Poliaková
- 31. 3. 2019
- Minut čtení: 3
Lidé pracující s umělou inteligencí se neobejdou bez nových technologií a komunikace primárně online. S tímhle přesvědčením jsem v lednu 2019 nastoupila do týmu Centra umělé inteligence (AIC) FEL ČVUT. A dost rychle jsem z něj vystřízlivěla. Když jsme na konci března vyrazili do Rokytnice nad Jizerou na tzv. off-site (čti porada a pofel mimo kancelář), představovala jsem si víkend plný high-tech vychytávek. Místo LAN party jsme ale pozorovali LANě pasoucí se kolem chalupy a místo hesla na wi-fi všichni zjišťovali, kde najít dřevo do kamen. Skříně počítačů ten víkend světnici nevytopily…
Cesta na Měsíc
Na programu dne byla pravidelná porada boardu, kterou tvoří vedoucí jednotlivých výzkumných skupin (teorie her, doprava, kyberbezpečnost atd.). Horský vzduch ale dodal skupině energii i na debatování o dlouhodobějších cílech AIC. Od procesních témat typu barterový obchod velkoplošného tisku s kolegy z kybernetiky jsme se postupně dostali až k odvážným vizím každého týmu (v AIC se jim říká „moonshoty“).
Co si pod nimi můžete představit? Třeba Vilo Lisý, který v AIC dohlíží na výzkum v oblasti teorie her, by rád vyvinul algoritmus na general game playing. V praxi by to znamenalo navrhnout program, který by si osvojil pravidla jakékoliv hry a v horizontu několika dnů by dovedl porazit člověka. Šach, Go i StarCraft už pokořeny byly – teď je na řadě univerzální algoritmus pro hry ve všech různých kategoriích. Zní to jako sci-fi? Doletět na Měsíc jím jednou bylo také. Tak a teď jste pochopili princip moonshotů.
Jedním z dalších takových cílů byla optimalizace struktur dopravních systémů. Ta by v konečném důsledku, pokud by takový model přijala Praha, mohla výrazně snížit náklady na přepravu cestujících ve městě. Něco podobného už řeší optimalizací jízdních řádů firma Optibus s centrálou v Tel Avivu. Úspěšně. Tak třeba se podaří i u nás – hlavní výzvou bude získat data o poptávce ze strany cestujících. Of course… jiný než data-driven přístup totiž od Michala Jakoba aka Džekyla čekat nemůžeme.
Benchmarking
Když už jsme u těch dat – jak můžeme u moonshotů určit jejich úspěšnost? Kdy jsme stoupli na povrch Měsíce, kdy kroužíme na jeho oběžné dráze a kdy se na něj teprve díváme dalekohledem z rokytnické chalupy? Každý moonshot má jiné parametry a neexistuje společný jmenovatel. Nejblíž mu je asi pořádný zářez ve vědecké komunitě – článek v prestižním Science.
A k tomu máme jedny čerstvé zprávy. Metoda WhyCon vyvinutá našimi kluky-robotiky Tomášem Krajníkem, Janem Faiglem a Martinem Saskou byla použitá výzkumnou skupinou z univerzity v Manchesteru pro lokalizování swarm robotů. Demo video najdete kde jinde než na webu Science. Tak teď už jen rewind, stop, repeat a budeme na Měsíci jako doma!
Na dobrou noc
Čaje jsme vyměnili za pivo a víno a pokračovali volnou zábavou. Tomáš Pevňák Pevný se nejednou snažil protlačit deskovou hru Superfarmář vyvinutou polským matematikem v roce 1943. Nechtěli jsme ale skončit jako inspirace pro další „Crazy IT party“ memy, a tak jsme se místo figurek chopili půllitrů.
Co se stalo v chalupě, zůstane v chalupě. Až na historku o tom, jak Tonda Komenda pomocí excelovské tabulky programově likvidoval hotelové kolonie švábů během svého pobytu v Izraeli. Tu už asi z hlavy nedostanu a někdy příště se s vámi o ni ráda podělím (znáte to, sdílená bolest…).
Den D – Bitva o Lysou horu
Sobotní den se nesl ve znamení skialp (ehm… spíš skikrkonoš). Půjčili jsme si každý svůj pár, nasadili stoupací pásy a vydali se podél sjezdovky vstříc novým dobrodružstvím a horskému vrcholku. Hurá! Alespoň můj prvotní optimismus neskrýval nadšení a nepochopení z toho, že půlka naší bandy zůstala v základním táboře.
Během stoupání mě ale osvítilo (a nejen slunce, které nám všem přivodilo zbarvení odstínu prvního letního usnutí na koupališti). Skialpinismus není sranda a vyžaduje dostatečnou fyzičku, pozitivní mindset a vytrvalost. Mým moonshotem se tedy stala Lysá hora – v úpatí stejně vzdálená a ambiciózní, jako odvážné cíle mých výzkumných kolegů.
Na rozdíl od stereotypů, které jsem o nich původně měla (v seriálech jsou přeci „lidi od počítačů“ zalezlí s pizzou v tmavém kutlochu a nevlastní ani jednu sportovní ponožku, ne?) nasadili tempo hodné olympioniků a drápali se s úsměvem od ucha k uchu vstříc hospodě na vrcholku.
S mnohými přestávkami jsme na konci dne opravdu sjeli sjezdovku (manšestr to v těch pět odpoledne úplně nebyl...) a zamířili zpět do chalupy. Ještě jednou díky všem zúčastněným za pomoc s vynesením věcí, které ze mě odpadávaly (helmou počínaje, vůlí konče). Bolelo to, ale zvládli jsme to. A já mám pro tento rok splněno – kluci, snad mě budete následovat. Tak na moonshoty!
Komentáře